Zvláštní léto - Konfrontace

Hermiona přejela pohledem obě ženy, které stály před ní. Ztěžka polkla, ale nedala na sobě nic znát. Tak tohle bude malér, velký malér, pomyslela si. A ráno začalo tak krásně…
Potlačila povzdech, který se jí dral na rty, a zadívala se na Narcissu Malfoyovou, která právě promluvila:„Říkala jsem Ti, drahá, že toto není nejvhodnější prostředí pro mou vnučku.“
Hermiona maličko sklonila hlavu v lehké úkloně. „Také Vám přeji dobré ráno, paní Malfoyová,“ odvětila ironicky.
Draco stiskl Hermioně rameno. „Matko, jak jsem Ti již několikrát řekl, na toto téma se s Tebou nehodlám bavit a pokud se nebudeš ovládat, vykážu Tě ze svého domu!“ Zhluboka se nadechl. „A Ty, Crystal, nemáš vůbec žádné právo být v mém domě! Toho práva jsi se vzdala před osmi lety. Nebyl to sice tento dům, to však na situaci nic nemění!“
Dva páry chladných modrých očí se do něj znovu zabodly.
Mladá žena se na Draca dívala s opovržením, ale dávala si pozor, aby nebylo znát v jejím hlase. „Myslím, že bychom se měli všichni uklidnit,“ promluvila neosobním tónem, jako by se jí celá věc vlastně netýkala. „Narcisso, jsem vám vděčná za podporu a doprovod, ale není důvod, být hrubá. Se slečnou Grangerovou se známe a o jejích profesních kvalitách jsem přesvědčená.“
Hermiona měla co dělat, aby se nerozesmála. Dobře si všimla důrazu na slově profesních. Jakoby polichoceně se usmála a sladce se optala „Kterou profesi máte momentálně na mysli, slečno Scarová?“
Až příliš sladce, pochopil Draco vzápětí.
Crystal zbledla, protože pochopila Hermioninu výzvu a narážku. Pohrdavě se ušklíbla. „Dlouho ne,“ odvětila chladně a zdánlivě bez souvislosti. „Samozřejmě jsem měla na mysli Vaši práci bystrozorky.“
Draco vedle ní ztuhl.
Hermiona se ledově usmála. „Nikdy jsem bystrozorkou nebyla, to víme obě dobře. A má pravidelná pomoc ministerstvu? Co bych pro Pastorka neudělala, je to přítel a někdo mu musí pomoci napravit chyby ministerstva. Pravda, absolvovat ten kolotoč každý měsíc je kapku náročné. Ale jak jsem řekla, Kingsley na všechno sám nestačí, protože, bohužel, je jediným myslícím tvorem na ministerstvu!“
„Čímž chcete říct?“ Crystal přimhouřila oči.
„Vůbec nic, o profesních kvalitách našeho skvělého, mladého ministra se přeci nedá pochybovat,“ usmála se Hermiona sladce, ale v očích jí hrály zlomyslné plamínky veselí.
Draco si připadal jako u vytržení. Stál mezi třemi ženami, které nejvíc ovlivnily jeho život a které se propalovaly pohledy. A ani jedna z nich si ho nevšímala. Nejvíc ho však překvapila myšlenka, jež ho napadla. Díval se na svou matku a na matku své dcery a v jejich tvářích spatřil opovržení a chlad. Z Hermiony ale sálalo odhodlání, nadhled a láska. Právě proto ji miluju, uvědomil si Draco. Je tak jiná…
Přestal Hermionu objímat a otočil ji tváří k sobě. Překvapeně na něj pohlédla, když ji vzal za ruku a něžně se usmál.V jeho očích spatřila sebe samu.
„Miluji Tě, Hermiono Grangerová a byl jsem blázen, že jsem si to neuvědomil dřív. Prokážeš mi tu čest a staneš se mou ženou?“
V ten okamžik zapomněla Hermiona na celý svět. Nezajímaly ji dvě ženy, které je doslova a do písmene vraždily pohledy. Nevšimla si ani malé dívenky skrčené za zábradlím. Středem jejího vesmíru se stal Draco Malfoy. Muž, který dokázal rozeznít v jejím srdci hudbu. „Ano!“ Odpověděla jednoduše a skočila mu kolem krku.
V tom se ozval potlesk studeně se rozléhající halou Dracova domu. Crystal se jedovatě usmívala, obočí hněvivě stažené. „Dojemné divadélko, vážně – jsem dojatá. Ale mohli bychom se vrátit k účelu mé návštěvy?!“
„Tu ženštinu si nevezmeš, jinak tě vydědím!“ sykla Narcisa.
Draco pomalu postavil Hermionu na zem, něžně ji políbil a teprve potom se obrátil k… Dvěma čarodějnicím, pomyslel si pobaveně, když se podíval na jejich vztekem sršící obličeje.
„Ty mě vydědíš, matko? Kdy? Dám ten den zapsat do kalendáře a na příště jej budu slavit jako státní svátek. A Tobě Crystal jsem jasně řekl, co si o Tvém příchodu myslím. Odejdi z mého domu a už se nevracej. Nikdy.“
„Nemůžeš mi zakázat vídat dceru!“
„Dceru?“ ozvalo se za jejich zády. Draco zkameněl a Hermiona zvážněla. K tomuto rozuzlení vše spělo od začátku.
Otočili se k Nicole, která se na schodech konečně postavila.
„Jak dlouho tam stojíš, zlato?“ zeptala se Hermiona klidně, protože Draco ze sebe nedokázal vypravit ani slovo.
„Skoro od začátku,“ připustila Nicole tiše.
„Takže jsi slyšela všechno.“
„Ano, slyšela, ale vůbec tomu nerozumím,“ přiznala holčička.
V ten moment se konečně vzpamatovaly i obě ženy. Crystal chtěla promluvit, ale Narcissa ji zarazila. „Nicole, dítě, pojď a pozdrav svou maminku!“
Nicole na ni nechápavě koukala a vrtěla přitom vlavou, až jí tmavé vlasy, stejné barvy jako její matky, poletovaly kolem hlavy. „Já nemám maminku.“
Tentokrát Narcissa pokynula Crystal a ta promluvila. V hlase se jí ale neodrážel žádný cit.
Hermiona na okamžik zavřela oči, aby potlačila narůstající vztek.
„Jsem Tvá matka, Nicole. Ať Ti Tvůj otec řekl, co chtěl…“
Draco ji zarazil pohledem. „Jediné křivé slovo, Crystal, a osobně Tě vyprovodím ze dveří!“ ucedil napůl úst.
Nicole se však na Crystal ani nepodívala. Její oči se upíraly na Hermionu. Té se sevřelo srdce z bolesti, kterou uviděla v očích své svěřenkyně.
„Je to pravda? Tahle paní je vážně moje máma?“
Hermiona si povzdychla. „Ano, Niky, obávám se, že je to pravda.“ I když záleží na úhlu pohledu, zuřila v duchu. Jak by mohla být její máma, když ji osm let neznala!
Nicole se zamračila a putovala pohledem z jednoho na druhého. „Ale já nemám maminku!“ zopakovala důrazně.
„Nicole Malfoyová, tohle je Tvá matka!“ vyštěkla Narcissa. „Vidíš to, drahoušku, neřekl jí o Tobě ani slovo. Můj syn to dítě vychovává špatně, nemá vůbec žádnou úctu k rodinným tradicím, které si náš rod předává po celé generace! A tahle chůva…“ poslední slovo vyplivla.
V místnosti se rozhostilo ticho. Ledové ticho.
Hermiona nespouštěla oči z Niky a Dracova paže se na jejím rameni chvěla potlačovanou zlostí.
„Tatínek mi říkal,“ promluvila Nicole po dlouhé době, „že maminka mě nechtěla. Když jsem byla docela maličká, nechala mě ležet na schodech Malfoy Mannor. Že mě maminka opustila hned, když jsem se narodila.“
Narcissa se na Draca zamračila. „Tys o tom tomu nebohému dítěti vykládal?!“
Draco se otočil k matce čelem. „A co jsem asi tak měl tomu nebohému dítěti říct, když se začala ptát po matce? Měl jsem si vymyslet nějakou sladkobolnou pohádku? Že ji její matka miluje, ale byla chudinka v tak zoufalé situaci, že si za celých osm let nenašla ani minutu, aby dceři napsala alespoň pohled?!“
Crystal ho probodla pohledem. „Nebyla jsem v zoufalé situaci. Pokud mě paměť neklame, požádal jsi mě dokonce o ruku, ale já jsem odmítla.“
„Pamatuješ si to výborně!“ odsekl Draco.
Crystal se jedovatě usmála, jako by si myslela, že vyhrála.
Hermiona však věděla, že udělala chybu. Nicole se zamračila ještě víc.
„Proč jsi mě nechtěla?“ zeptala se slabým hláskem.
„Musíš pochopit, Nicole, že tehdy jsem byla v úplně jiné situaci než dnes. Byla jsem mladá a chtěla jsem kariéru. Chtěla jsem něco dokázat. Nechala jsem tě u otce, aby se o tebe postaral, což on také udělal.“
Hermiona stáhla obočí do vodorovné linky. Draco, který k ní ten moment stál zády, jí stiskl ruku. A tak se jen kousla do jazyku a dál mlčela.
„Ale byla jsem Tvoje dcera!“
„Nicole…“
„Nikdy jsi mi nenapsala, neposlala přání k narozeninám, nestarala ses o mě!“ Nicole začínala křičet a po tvářích se jí řinuly slzy.
„Chovej se důstojně, Nicole,“ napomenula ji Narcissa. „Malfoyové nikdy neukazují své city před jinými lidmi!“
„Blbost,“ utrousila Hermiona.
„Co si to dovoluješ, ty mudlovská…“
„Matko, já Tě naposledy varuji. Jsi v mém domě, nejsi v rodinném sídle. “
Hermiona se pousmála a mrkla na Niky. Potěšilo ji, že se Niky ušklíbla.
„Nechtěla jsem Tě vidět, Nicole. Neprospělo by Ti to,“ odpověděla Crystal na Nicolinu otázku.
„Neprospělo by mi vidět mámu?“ Nicole na ni koukala s očima vytřeštěnýma hrůzou.
„Niky, Tvá matka chce říct…“
Nicole se ušklíbla. „Pochopila jsem, Hermiono. Vážně jsem pochopila. Jsem malá, ale nejsem hloupá.“ Její tón byl bolestný a ublížený. Pak se na Hermionu zkoumavě podívala. „A co to říkal taťka Tobě? Vy se budete brát?“
Hermiona neodpověděla a stiskla Dracovi ruku. Draco se otočil zpět k dceři. Dneska jsem jak na obrtlíku, pomyslel si pochmurně.
„Zlatíčko, mám Hermionu rád a chtěl bych, aby s námi zůstala napořád. Tedy pokud budeš chtít.“
Nicole chvilku neodpovídala.
Hermioně na okamžik přestalo bít srdce. Hrdlo se jí stáhlo bolestí. Nechce mě. Do očí se jí draly slzy.
„Mami!“ vykřikla Nicole a rozeběhla se přes halu.
V Dracovi a Hermioně by se v ten moment krve nedořezal.
Crystal se vítězně usmála na Narcissu a sedla si na bobek, aby objala svou dceru.